Panelová debata: EPBD IV - data, digitalizace a celoživotní cyklus budov

Evropská směrnice EPBD IV, která má postupně dovést budovy k bezemisnímu provozu, nepřináší jen technické změny, ale především přichází se zásadní proměnou myšlení. Zatímco doposud se pozornost soustředila především na spotřebu energie během provozu budov, nová pravidla rozšiřují pohled na celý životní cyklus budovy, od výroby materiálů až po její budoucí demontáž nebo recyklaci.  

Tento posun podle zástupců stavebního sektoru, kteří diskutovali na debatě organizované Aliancí pro bezemisní budoucnost, znamená zásadní změnu zejména pro výrobce stavebních materiálů, kteří budou pod větším tlakem snižovat emise už při samotné výrobě.  

Zabudované emise vznikající při výrobě materiálů se totiž uvolňují okamžitě, zatímco provozní emise se rozprostírají do desítek let životnosti budovy. Podle Kristýny Vobecké, manažerky ESG a udržitelnosti ze společnosti Wienerberger význam provozních emisí navíc úzce souvisí s tím, jaký bude v budoucnu národní energetický mix. „Dům si můžete zateplit a postavit ho z čehokoli chcete, ale pokud budete odebírat energii, která má špatný emisní faktor, tak se k uhlíkové neutralitě stejně nedopracujete,“ upozornila. 

Dekarbonizace výrobních procesů však podle ní nebude jednoduchá ani levná a vyžádá si rozsáhlé technologické investice.  „Výroba stavebních materiálů je tak energeticky náročná, že si dnes ani nedokážu představit rozměr solárního parku, který by byl potřeba, aby ji pokryl. Proto se snažíme hledat inovace ve výrobě a postupně elektrifikovat procesy, ale jde o investice v řádu miliard,“ uvádí Vobecká. 

Z pohledu stavebních firem bude podle odborníků klíčová především práce se stávajícím fondem budov. Zatímco nové budovy se postupně přizpůsobují přísnějším normám, největší výzvou budou rekonstrukce starších objektů, které tvoří podstatnou část evropského stavebního fondu. Ty jsou technicky složitější, protože projektanti často vstupují do objektů s neznámými konstrukčními souvislostmi a historickými zásahy.  

Jak upozornil Jan Klečka, vedoucí útvaru technologií a materiálů z Metrostavu, i relativně jednoduchý zásah může mít nečekané důsledky, například narušení vlhkostní rovnováhy nebo poškození konstrukcí. Proto bude podle něj zásadní postupovat systematicky a rozfázovat rekonstrukce pomocí nástrojů, jako je renovační pas, který vlastníkům ukáže logickou posloupnost kroků. 

Zvýšená finanční náročnost 

Rostoucí nároky na rekonstrukce se zároveň výrazně promítají do jejich ceny. Změny metodiky hodnocení energetické náročnosti totiž vedou k tomu, že projekty musí splňovat přísnější kritéria než v minulosti. Podle Miroslava Marady, předsedy Asociace poskytovatelů energetických služeb, se to v praxi projevuje výrazným růstem investičních nákladů.  

Projekty, které by ještě před několika lety vycházely přibližně na sto milionů korun, dnes mohou stát o desítky procent více, aniž by se provozní úspory zvyšovaly stejným tempem. „Stačilo změnit formulaci z povinnosti dosáhnout třicetiprocentní úspory energie na třicetiprocentní úsporu primární neobnovitelné energie a projekt, který by dříve vyšel na sto milionů, dnes vychází třeba na sto sedmdesát,“ dodává Marada. 

Zkušenosti z posledních let však ukazují, že investice do energetických úspor mohou výrazně pomoci stabilizovat provozní náklady budov v době krizí. Projekty realizované před energetickou krizí podle Marady často vykázaly po růstu cen energií výrazně kratší návratnost, než se původně předpokládalo. V některých případech se návratnost investic zkrátila z deseti let na polovinu, protože část nákladů byla zafixována ještě před prudkým růstem cen energií. To je důkazem, že včasné investice mohou výrazně snížit citlivost budov na výkyvy cen. 

Klíčovým faktorem pro tempo rekonstrukcí proto i nadále zůstává financování. Bankovní sektor očekává, že počáteční investiční náklady budou růst a že energeticky úsporné budovy budou představovat méně rizikovou investici, než domy starší a nezrekonstruované.  

Tím se může především běžným klientům znepřístupnit financování. S ohledem na aktuální přerušení dotačních programů tak budou v následujících letech hrát roli především bezúročné úvěry a komplexní finanční služby, které klientům pomohou nejen s financováním, ale i s orientací v technických řešeních nebo dotačních programech. „Bez určité podpory se tempo rekonstrukcí nepodaří výrazně zrychlit,“ varuje Tomáš Havelka, produktový manažer ESG financování z Komerční banky. 

Chybí data 

Jak pro banky tak pro klienty je pak také problém nedostupnost dat i jejich energetických náročností. Velmi často se zjednodušeně spokojí se známkou G nebo F a databáze tak mají údaje o pouze 15 procentech nemovitostí, mnohdy ještě pochybné kvality.  

„Ve chvíli, kdy budeme mít dostatek kvalitních dat, budeme schopni lépe rozhodovat o alokaci kapitálu. Pro banky je zásadní vědět, jak riziková konkrétní nemovitost je a jaký má potenciál úspor. Díky tomu můžeme zvýhodňovat financování projektů, které splňují požadované parametry, a zároveň podpořit rychlejší tempo rekonstrukcí,“ dodává Havelka. 

Navíc aktuálně fungující databáze, které data shromažďují, nejsou dostatečně využívány pro strategické plánování. Klečka upozorňuje, že energetické štítky už tu fungují zhruba patnáct let, ale nikdo s nimi doposud komplexně nepracoval. „Chybí nástroje, které by dokázaly říct, kolik je v určité oblasti plynových kotelen a jaký má smysl tam plánovat nové zdroje energie. Pokud chceme rozumně plánovat další kroky, bez kvalitních dat to jednoduše nepůjde,“ uzavírá Klečka. Podobně situaci vnímají i banky, které potřebují kvalitní data pro vyhodnocování rizik a nastavení podmínek financování.  

Stavebnictví podle odborníků potřebuje stabilní prostředí, které umožní plánovat investice v horizontu desetiletí, nejen několik měsíců dopředu. Realistický přehled o svém vlastním fondu budov musí udržet také stát samotný, jasně stanovit priority rekonstrukcí podle jejich energetické náročnosti a být tak příkladem, což se mu zatím v sektoru nedaří. 

Debata se opakovaně vracela i k širším souvislostem, zejména k energetice. Samotná opatření na budovách totiž podle odborníků nemohou přinést požadované výsledky, pokud nebudou doprovázena změnami ve způsobu výroby energie. Energetický mix zůstává klíčovým faktorem, který rozhoduje o skutečné emisní stopě budov. Transformace budov tak nebude otázkou jediné legislativní změny poháněnou směrnicí Evropské unie, ale dlouhodobého procesu vyžadujícího koordinaci technologií, financování i veřejných politik. 

Směrnice EPBD IV (Energy Performance of Buildings Directive) je nejnovější revizí evropské legislativy o energetické náročnosti budov, která má postupně dovést stavební sektor k bezemisnímu provozu do roku 2050. Zásadní změny se týkají především stávajících objektů, členské státy musí připravit plány postupné renovace budov s nejhorší energetickou náročností a zavést nástroje, jako jsou renovační pasy nebo nové databáze energetických údajů. Směrnice zároveň klade větší důraz nejen na provozní spotřebu energie, ale i na emise vznikající při výrobě stavebních materiálů.