Energetika

Garant sektoru:

Současná situace v klíčových segmentech energetiky:

Elektrická energie – Energetický mix v České republice je tvořen 12,4 % z obnovitelných zdrojů, 36,7 % jadernou energií a zbytek zastávají emisní zdroje, tj. primárně klasické uhelné elektrárny
Plyn – Aktuálně se využívá výhradně zemní plyn s minimálním zastoupením biometanu. Rozvoj vodíkového hospodářství je stále na začátku svého vývoje
Teplárenství – Přibližně 40 % domácností je vytápěno z centrálního zásobování teplem, které z poloviny využívá uhlí

Cíle na úrovni EU:

Do roku 2030 zvýšit podíl OZE na 45% (v ČR na 32-35 %)
Do roku 2030 snížit emise o 55 % oproti roku 1990 a do roku 2050 dosáhnout net-zero

Klíčové kroky:

Elektrická energie

Klíčovou výzvou pro elektroenergetiku je nahrazení dosavadní role uhlí ve výrobním mixu. Odstavování uhelných elektráren a tepláren přitom nastane ještě v této dekádě (tedy ještě před politicky stanoveným cílem) z důvodu neudržitelné ekonomické situace. Řešení přitom musí splňovat tři základní požadavky:
Plánovaná výstavba nových jaderných bloků přitom tento problém neřeší, protože uhlí začne z energetického mixu mizet rychleji, než jsou plánované termíny spuštění jaderných zdrojů. Ve střednědobém horizontu zhruba roku 2030 je tak třeba najít jiné řešení.
Pro naplnění všech požadavků, které na energetiku klademe bude třeba kombinace 4 opatření:
V dlouhodobějším horizontu, mezi lety 2030 a 2050 bude třeba pokrýt rostoucí spotřebu elektřiny vycházející z elektrifikace dopravy, vytápění a průmyslu.
Zde pak bude významnou roli v zajišťování levné a čisté energie hrát i jádro, kterého bude zapotřebí 7-8 GW

Plyn

Zemní plyn je v porovnání s uhlím výrazně méně emisně náročný a v některých segmentech tudíž bude částečně (a dočasně) přebírat jeho roli. Zároveň jde však pořád o fosilní palivo a v dlouhém horizontu tak bude třeba jej nahradit čistými alternativami (bioplyn, biometan, zelený metan, vodík a jeho deriváty,…) či dekarbonizovat (využití CCS).
V souvislosti s očekávaným růstem významu bezemisního vodíku je aktuální i otázka transformace páteřní plynové infrastruktury pro přepravu vodíku.
Bude zapotřebí zajistit zdroje čistého vodíku pro plnění energeticko-klimatických závazků a to buď domácí výrobou nebo prostřednictvím importů včetně související infrastruktury (přeprava, skladování, transformace z/do příslušných derivátů)

Teplárenství

Teplárenství nezůstává pozadu. Je třeba jej transformovat a dekarbonizovat centrální zásobování teplem (tzv. CZT), a to přechodem z uhelné energie na energii z obnovitelných zdrojů, plynofikací, projekty ZEVO (ohřívání spalováním odpadu).
Malé modulární reaktory by mohly být v blízké budoucnosti vhodnou bezemisní náhradou fosilních zdrojů pro výrobu elektřiny i tepla.
U decentrálního vytápění je potřeba větší zapojení obnovitelných zdrojů, tepelných čerpadel, projektů KVET (kombinovaná výroba elektřiny a tepla), a dalších moderních technologií

Dopady dekarbonizace na daný segment a možnost jeho transformace

Dekarbonizace energetického sektoru je jednou z nejdůležitějších částí v dekarbonizaci celé české ekonomiky. Dekarbonizace má zároveň pozitivní dopady i na bezpečnost dodávek energie, protože čisté zdroje energie (OZE, jádro) jsou současně většinou domácí zdroje.

V sektoru elektroenergetiky zároveň bezpečnost dodávek vyžaduje i dostatek řiditelné kapacity pro pokrytí špičkové poptávky. Výroba v těchto flexibilních zdrojích bude v porovnání s OZE zpravidla nákladnější a počet hodin provozu tak bude relativně nízký. Je tedy třeba vytvořit dostatečné ekonomické stimuly pro realizaci, například formou zavedení kapacitních mechanismů. Vedle toho je třeba dbát na vyvážený technologický mix kapacity obnovitelných zdrojů, tzn. doplnit v současnosti převládající fotovoltaiky o větrné elektrárny, jejichž výrobní profil se s fotovoltaikami vzájemně ideálně doplňuje.

Pozitivní dopady:

Nové příležitosti pro celou českou ekonomiku.
Zajištění cenově dostupné energie (OZE jsou aktuálně nejlevnější nový zdroj elektřiny)
Zvýšení energetické bezpečnosti ČR v rámci odklonu od ruského plynu.
Zajištění čisté energie pro český průmysl, což mu umožní zůstat konkurenceschopný na globálních trzích i z hlediska udržitelnosti.
Plnění energeticko-klimatických závazků ČR.
Zvýšení kreditu celého sektoru u veřejnosti.
Potenciál inovativních řešení s vysokou přidanou hodnotou pro českou ekonomiku.

Překážky

Velké investice do stabilizace přenosové a distribučních sítí, výstavby zdrojů a akumulačních kapacit. Velké počáteční investice však budou postupně kompenzovány nižšími provozními náklady díky menší potřebě importů fosilních paliv.
Nutnost rychlého vývoje nových technologií, flexibilita nasazování zdrojů.
Dlouhé a komplikované povolovací procesy
Nutnost nahrazovat dodavatele technologií pro moderní energetiku z politicky nestabilních regionů vlastní produkcí v Evropě a spřízněných zemí.

Legislativní zátěž, případně nedostatek v legislativním zakotvení

Plynulý proces realizace brzdí složité legislativní procesy v případě schvalování výstavby (dlouhá doba nutná k získání stavebních povolení, problém například se stavbou větrných elektráren)
Spekulanti blokující rezervované distribuční kapacity pro připojení nových obnovitelných zdrojů
Nutnost jasně a dobře nastavit celostátní klimatické cíle

Vývoj nových technologií i produktů:

Technologie využívané v energetice jsou často považovány za strategické a ze strany EU je zde tak snaha o navýšení podílu domácí (evropské) produkce. To vytváří značný potenciál pro reindustrializaci evropské ekonomiky.
Důležitou součástí dekarbonizace energetiky je decentralizace, tzn. stavba lokálních zelených elektráren u zákazníků, sdílení elektřiny, např. v energetických komunitách.
Se změnou energetického mixu souvisí nárůst důležitosti poskytování služeb flexibility apod.
Zejména velké průmyslové podniky (náročné na teplo) budou pro energetickou transformaci potřebovat stabilního partnera se zkušenostmi z energetiky, s přehledem o aktuálním vývoji a „vizionáře“
Dekarbonizace teplárenského odvětví – pro naplnění cílů daných Směrnicí o energetické účinnosti (EED čl. 24)

Klíčové milníky v daném segmentu

2015: Pařížská dohoda – udržet globální oteplování „well below“ 2°C a ideálně pod 1,5°C
2019: Green Deal – net zero do roku 2050
2021: Fit for 55 – snížení GHG emisí o 55% do roku 2030 oproti roku 1990
2022: RePower EU – ukončení závislosti na ruských fosilních palivech
2022: EU Taxonomie – zahrnutí jádra a plynu jakožto udržitelných paliv při splnění určitých podmínek
2023: RED III – zavádí cíle do roku 2030 v OZE 42,5 % (což pro elektřinu orientačně znamená zhruba 70 % OZE), , povinné využití zeleného vodíku v dopravě (0,5 % energie využité v sektoru) a průmyslu (42 % celkové spotřeby vodíku v průmysl vyjma spotřeby pro výrobu pohonných hmot), zrychlení povolovacích procesů pro instalace OZE (akcelerační zóny)
2023: EED – Snížení o energetické účinnosti – limity OZE pro SZTE
2022 – 2024: LEX OZE I, II, III, - zjednodušení výkonu instalací bez licence